|
... je ve Vašich rukách
|
Zamyšlení - potravinové doplňky
E-shop
Články
Kosmetický salon
Náhodné produkty
Změna je vidět
Přihlášení e-shop
Uživatelé Online
Návštěvnost
Zamyšlení - potravinové doplňky |
ZAMYŠLENÍ NAD POTRAVINOVÝMI DOPLŇKYPoznámka na úvod: na konci tohoto článku je stručné shrnutí všeho podstatného Výraz „potravní doplňky“ nás v poslední době provází téměř každodenně. Už jsme si na ně zvykli a možná už ani nevnímáme jejich skutečný obsah. Tak jako je tomu např. u stále se opakujících varování či doporučení, která se týkají kouření, alkoholu, drog, AIDSu apod. Tím, že jsme si zvykli, jako by jejich nebezpečí pominulo. Málokdo se opravdu obává, protože to se přece týká těch okolo. Mně se to stát nemůže, protože já ... A tak jsem se, už ani nevím proč, zamyslel nad potravními doplňky. Co to vlastně ve skutečnosti znamená? Asi něco, co doplňuje potravu. Ale proč? Tak si tam dám kečup a tatarku a je to hned chutná potrava. Tak na co nějaké drahé doplňky? I jal jsem se tím zabývat hlouběji. Došel jsem až k tomu, jak mé tělo vlastně funguje, resp. co musí udělat, aby dobře fungovalo, nebo ještě lépe, co JÁ musím udělat, aby MOJE tělo dlouho a dobře fungovalo. Přijít po čtyřicítce k lékaři a naznačovat, že tohle už není, co bývalo a támhleto nefunguje, tůdleto občas pobolívá ... „No, a co byste v tomhle věku chtěl, pane?“ Ano, co bych vlastně chtěl? To je přesně ta otázka, která mě přiměla se na to podívat sám a po svém. Samozřejmě za pomoci všelijaké literatury a internetu. Zjištění je neuvěřitelně jednoduché a prosté. Moje tělo je stvořeno z buněk, každá buňka obsahuje ve své DNA zásadní informaci o tom, co má kdy dělat, jak se má dělit, kdy odumřít a uvolnit místo nové buňce atd. Chci-li si zachovat ve své DNA takovou informaci, která je pro mě ta nejlepší, tedy tu původní informaci, se kterou buňka přišla na svět, musím tu svou DNA ochraňovat, jak nejlépe to půjde. A jelikož jsem zjistil, co nejvíce mým buňkám nesvědčí, co je nejvíce ohrožuje, mám problém vlastně vyřešen. A můžu jít spát. Vlastně ještě ne. Jedna věc je pochopit a druhá věc je učinit příslušná opatření. Taková opatření, která jsou nejefektivnější, tzn., že ve výsledku vyjdou nejúčinněji a pokud možno nejlevněji. Zde si vypůjčím kousek z jiného mého zamyšlení: naprosto samozřejmě považuji své tělo za „stroj“, který je povinen mi sloužit, a to s tím, co mu dávám jako zdroj energie. Všichni jistě chápeme, že dýchat, pít a jíst se musí, protože to tělo z nějakého důvodu potřebuje. Ale kolik z nás už uvažovalo nad tím, co s tím vším, co tělu dáme, musí to tělo, čili každá ta příslušná titěrná buňka udělat, aby všechno spolu fungovalo a my jsme se cítili dobře a taky dobře vypadali? Mimochodem, tomu se dnes říká „wellness“ trend - cítit se a vypadat dobře. A nyní, když jsem se nad tím opravdu hluboce zamyslel a něco si o tom přečetl, jsem si to konečně i uvědomil. Jak své tělo neustále nutím, aby se soustavně vypořádávalo se špínou v ovzduší, s množstvím biologického odpadu v chemicky a zářením upravovaných vodách, jak ho plním potravinami s nízkým obsahem vitamínů, minerálů, fytoživin, flavonoidů, jak ho plním stresem a různými strachy z toho, co bude nebo bylo atd.
No a co, to snad je pro tělo známá věc? Proto taky stárneme na pohled i jinak a je to samozřejmé. O elixír mládí se snaží alchymisté již od nepaměti. Jenže oni tehdy asi ještě netušili, co my dnes již víme. Když tedy známe příčinu stárnutí, tzn. oxidaci, tzn. likvidaci zdravých molekul prostřednictvím volných radikálů, tak snad, když už létáme do kosmu a holedbáme se jako jediní inteligencí, jsme schopni s těmi volnými radikály něco udělat. Někdo by měl něco udělat. Nejlépe vědci a pak doktoři, protože když si platím pojištění, tak mám nárok na to, být zdravý a krásný. Tak se starejte. I zde jsem již dospěl k pochopení. Nikdo za mě nikdy nic neudělá. A pokud ano, a já mu dal k tomu mandát, pak se nesmím divit, jak to dopadlo.
A je to, mám vyhráno, všechno jsem pochopil. Teď si jenom dojdu do obchodu, nakoupím antioxidanty, naperu se jimi, zaliju to něčím dobrým, zblajznu biftek s hranolkama a budu se dívat, jak okolo mě všichni stárnou a maroděj. Šel jsem do obchodu. V drogerii sice něco mají, leč výklad k tomu nic moc. Šel jsem do lékárny - tam už je to lepší. Spousta přípravků, spousta vysvětlení, velice rozličné ceny. Kvalita se z etiket vyčíst nedá, resp. já to z toho nepoznám. Znovu do literatury, znovu na internet. Potravní doplňky. Už mi to ... došlo. Příroda nám k životu dala vše potřebné. Antioxidanty jsou přece vitamíny, minerály, bioflavonoidy, fytoživiny atd. A ty jsou obsažené v zelenině, ovoci, víně ... Tedy byly. Kdysi, když ještě člověk nebyl tak inteligentní a neuměl urychlovat a přetvářet přírodu k obrazu svému. Na jedné straně jsme si vyprodukovali úžasné množství volných radikálů v ovzduší, na straně druhé jsme si stejně úspěšně snížili obsah živin v potravinách. A jelikož to tam už není v takovém množství, v jakém to naše těla potřebují, museli bychom v podstatě jíst pouze čerstvou zeleninu a ovoce a pít čistou vodu. (Kde ale vzít čistou vodu?! To až jindy). To by byly haldy, než bychom do sebe pomocí rychlených produktů dostali potřebné množství každého ... Aha. Nezmínil jsem se o tom, že aby se tělo mělo možnost zbavit některého z několika druhů (typů) volných radikálů, potřebuje několik různých, ale vzájemně spolupracujících antioxidantů. A pro každý typ jiná skupina různě dávkovaných činitelů. Tak mě napadá, jak já vlastně zjistím, zda mám nedostatek antioxidantů? Vždyť to mohou být jenom záměrně vypuštěné kachny s cílem nahnat vyděšené lidi do lékáren či k jiným prodejcům pro vitamíny apod. Je několik možností. Nechat si provést vyšetření z krve (? Kč), nebo analýzu z vlasů (cca 1.700 Kč a 1 měs. čekání na výsledek), anebo - tak jsem to udělal já - nechat si změřit hladinu antioxidantů pomocí Bio skeneru. Bylo to neinvazivní, naprosto bezpečné a nezávadné, rychlé - pár minut, jednoduché a neuvěřitelně levné (200 Kč). (Mimochodem, taky jsem si řekl, že za takovou láci dostanu nějakou vypečenost a tak jsme si sice s problémy, ale úspěšně skener pronajali a objektivitu měření si sami ověřili.) Výsledky jsou srovnatelné s laboratorními vyšetřeními, protože vývoj skeneru šel ruku v ruce s těmito standardními metodami. Na základě výsledku měření jsem se omluvil svému tělu a s pochopením výrazu „potravinové doplňky“ jsem mu s láskou nakoupil nezávislými laboratořemi potvrzené synergicky působící, přírodní a čisté suplementy od firmy, která je na špici světového vývoje a udává již léta směr ve wellness životním stylu. Mé tělo si to zaslouží. Varující, opakovaně naměřené nízké hodnoty změnily mé myšlení a přiměly mě přeorganizovat tok vynakládaných peněz od nekvalitních potravin ke kvalitním. A pro rychlé zlepšení stavu svého těla a jeho imunity též k zaručeně kvalitním a čistým potravním doplňkům, které splňují vše, co se od nich očekává. A teď si nacpu biftek s hranolkama do záchodu, tělíčku dám něco bio zeleniny, proložím to potravním doplňkem, zapiju pí-vodou a s vědomím, že jsem udělal maximum, se jdu dívat, jak to kolem krásně kvete a zpívá a směje se a ... Na závěr krátké shrnutí toho, jak to vnímám já:
Po provedení několika desítek měření (přes 60) v průběhu necelého měsíce jsme zjistili velmi varující skutečnosti. U dobře kojených dětí do 8 let byly hodnoty dostačující. Se zvyšujícím se věkem se hladina antioxidantů snižuje a skupina 16-35 let má hodně nízkou hladinu. Nejlépe vyšla skupina 36-45 let, ale i ta má značný nedostatek. U starší populace jsou hodnoty opět hodně nízké. Je to nejspíš dáno velmi nízkou spotřebou čerstvé zeleniny a ovoce. Škoda, že jsem ve škole nedával lepší pozor. Jistě mi tam vysvětlovali, jak mé tělo funguje a proč mám jíst hodně zeleniny a ovoce. A možná mi jenom říkali, že to je zdravé a hotovo. Ale já jsem se přece zdravě cítil i bez zeleniny a ovoce, s bonbónky a dortíky, tak co? Ano, chybí osvěta. A nejen ve stravování.
|
||||
Vědci již dávno objevili, že stárnutí buněk je zapříčiněno jejich oxidací. Chemicky vzato, oxidace jde ruku v ruce s redukcí, čili opakem oxidace a je to chemická reakce, při níž dochází ke změně oxidačního čísla prvku nebo iontu. Tyto děje jsou podmíněny odevzdáním a příjmem elektronů mezi zúčastněnými látkami. Částice uvolňující nebo též odevzdávající elektrony zvyšují své oxidační číslo = oxidace, kdežto částice elektrony přijímající snižují své oxidační číslo = redukce. A jak to v praxi vypadá s mojí tělesnou buňkou? Asi takhle: buňka si v klidu hospodaří dle svého určení. Buňku tvoří mj. molekuly a ty zase atomy. Atomy mají jádra, kolem nichž obíhají elektrony. A to jsou ty elektrony, o které se právě jedná. Tyto elektrony, které jsou v přesně daném počtu kolem každého jádra, jsou první na ráně, když k nim přikvačí volný radikál a nemilosrdně je chce připravit o jeden elektron. Říkám si - co to je, jeden elektron. Takových tam ještě mám... No právě. Takto poškozená molekula se však okamžitě snaží vzít si nějaký elektron zpět, aby se stabilizovala. A udělá to. Vezme si ho od vedlejší, zatím ještě zdravé molekuly. Každým vytržením takového elektronu však dojde k trvalému poškození molekuly. Pak už je to lavina destrukcí. A je-li jich příliš, mohou nejen poškodit DNA uvnitř buňky, ale mohou jí i zahubit.
Tak dál. Jeden z největších nepřátel pro mé buňky je volný radikál. Vědci vyzkoumali, že každá moje buňka je každých 24 hod. několiktisíckrát atakována volnými radikály. Několiktisíckrát denně. Pořád. Ve dne v noci se ve mně urputně bojuje a já si jenom nacpu břich - hlavně, že jsem si pochutnal. Jak to tedy příroda vymyslela, když kolem mě je to samý volný radikál? Vzduch, UV záření ze slunce (slabá ozonová vrstva), cigarety, stres a to nemluvím o tom, jak kouření či zánět v těle zvyšují koncentraci volných radikálů. No vymyslela to geniálně, jako vždy. Dala nám tzv. antioxidanty. Ty pro změnu obsahují molekuly s atomy, které mají jeden elektron navíc a rády se ho zbaví. A když těmito antioxidanty „zaplavím“ své tělo, dám volným radikálům co potřebují a všichni jsme spokojení, buňky jsou ochráněné, já nestárnu, nejsem náchylný na kdejaké kýchnutí prasete nebo na cukrovku či jinou civilizační chorůbku.